Při sjezdu řeky Soči nás přepadla bouře, kdy blesky křižovaly nebe, a déšť se snášel v hustých provazcích. Při té příležitosti došlo k zajímavé, dost vážné diskusi a následně k různým individuálním rozhodnutím, zda jízdu ukončit či ne.
Reklama
Když jsme dopluli k dalšímu nástupnímu a výstupnímu místu Žaga, dva účastníci opustili řeku a vydali se směrem k silnici do strmého kopce. Ostatní pokračovali po vodě dál. Na vodě bylo v tu dobu poměrně dost vodáků včetně místních komerčních raftů a nezdálo se, že by kdokoli na bouřku reagoval opuštěním vody. Vím, že zůstávat na vodě v době bouřky není bezpečné. Mým argumentem však byla skutečnost, že v bezprostředním okolí byly značně vysoké vápencové skály tyčící se stovky metrů nad námi, dostatečně promočené deštěm. Pak jsem taky vsadil na statistiku počtu blesků a procento zásahů člověka, o které jsem se dočetl, že je asi 1:3 000 000 a taky klid ostatních vodáků. Protiargument byl: „Proč to pokoušet a vystavovat se zbytečnému nebezpečí?“ Na to bych měl odpověď: „Kam se mohli ti, kteří vodu opustili, schovat?“ A odpovídám, že v daném místě nikam. Nebudu brát v potaz skutečnost, že se nikomu z nás nic nestalo. Nepovažuji to za správný argument.
Protože jsem si nebyl jistý, zda jsme postupovali správně, prolezl jsem následně řadu webových stránek, aby mi pomohly upravit si názor. Některé informace z nich mají až humorný charakter. Třeba, že zakladatel řádu premonstrátů Norbert Xantenský po zásahu bleskem zanechal hříšného života. Jiná informace říká, že jistý strážce národního parku byl v určitém delším časovém období zasažen bleskem sedmkrát a bez větší úhony přežil. Nepřežil však úmrtí vlastní manželky, protože spáchal sebevraždu. A další kuriozity na ihned.cz.
Statistiky říkají, že každou vteřinu se na Zemi odehrává cca 1800 bouří se stovkami blesků za stejný časový úsek a denní úbytek obyvatel je cca 10 osob na celé Zeměkouli zasažených bleskem s následkem úmrtí. Další údaj říká, že cca 5 – 30% zasažených bleskem přežije (s následky). Statistika a pravděpodobnost se zdá celkem příznivá. Nesmí se na to ale hřešit. Je možné se postavit i na místo, kde je pravděpodobnost zásahu téměř stoprocentní a statistiku si pak můžete strčit za klobouk. Další informace říká, že naprosto jistý před bleskem si člověk není prakticky nikde, ani doma v koupelně. Naproti tomu je uváděno, že pobyt v autě (nikoli kabrioletu) je celkem bezpečný i v případě přímého zásahu. Teď jsem si vzpomněl na film Rafťáci, kde hoši sjížděli řeku v Trabantu. (Paradoxně právě tento typ vozu byl kvůli karoserii z umělé hmoty z vozů bezpečných před bleskem vyloučen.) Velmi nebezpečné je prý za bouře telefonovat mobilem nebo hrát fotbal. Říká to rovněž statistika. Během roku 2006 byly evidovány 3 prokázané případy úmrtí na blesk telefonujících osob. Četl jsem taky, že lodě z kevlar-carbonu jsou v tomto smyslu choulostivé na zásah bleskem. Jako by blesky přitahovaly.
O den později jsme byli na vodě s Wilkem na stejné řece o pár kilometrů směrem proti proudu. Wilko je až úzkostlivě dbalý na bezpečnost na vodě. Okamžitě se ujímá vedení skupiny, stanovuje pořadí a způsob sjezdu a sjednocuje systém signalizace. Každý prohřešek je jím okamžitě kárán a hříšník, případně celý tým poučen o správném postupu. Samozřejmě, že nás zase chytla bouřka. A jeho postoj? Zakotvil u břehu, z lodě nevylezl a pravil: „Za bouřky, která je takhle blízko, nejedu ..“ a počkal asi tak 5 minut, až to práskalo o kousek dál. Řekl bych, že by se to dalo označit jako nevyvážený postoj k zásadám bezpečnosti. Ano nebo ne? Nebudu diskutovat o plavbě na rybníku v rovinaté krajině. Tam mi to připadá jasné a okamžitě bych vodu opustil.
K otázce jistoty před bleskem v blízkosti vysokých hor jsem se pokusil aplikovat znalosti hromosvodářů. Ti říkají, že od vrcholku hromosvodového jímače je prostor pod ním chráněn pod vrcholovým úhlem 112 stupňů, tj. 56 st od svislé tyče jímače. V případě větší strmé výšky (třeba, když je jímač na štítě domu, kde je pod ním svislá stěna až na zem) se úhel na tu stranu ještě zmenšuje (na cca 45 st.) Současně mi bylo řečeno, že do mrakodrapů chráněných hromosvodem je schopen blesk praštit i z boku a totéž platí i o svahu hory. Kde je tedy únosná míra rizika a jaké by bylo správné počínání? Lze vysoké hory v bezprostřední blízkosti řeky chápat jako ochranu nebo ne? Vylézt z vody a dřepnout si mezi balvany na břehu? Víme, že zrovna na Soče není možné řeku opustit kdykoli a spolehlivě se schovat. Vodák je často kompletně promočen. Může mít u sebe i mobil, který v údolí vysílá a zoufale hledá kontakt na síť. Nebo se spoléhat na zkušenost místních raftových společností a na to, že se zatím nic nestalo? Případná tragická zkušenost by se určitě promítla do jejich chování. Takže co?
Potkáme se na řece v nějakém autě jako ve filmu Rafťáci, nebo radši v hospodě a před uskutečněním první objednávky požádáme hospodského o předložení revize hromosvodu, aby měl člověk jistotu?
Wigo