Vyznávám pestrost. Jezdím na vodu celoročně, neomezuji se počasím, nemám požadavky, nekladu si podmínky, zajímá mě každé koryto, v kterém teče voda, v celé jeho délce od nejhořejších partií, kam už kilometráž nesahá či vůbec neexistuje, až po ústí. Jezdím na kánoích z různých materiálů, tvarů, rozměrů. S kýmkoli, kamkoli, klidně bez vesty a sám, překážky překonávám trpělivě jednu za druhou, nevyhýbám se jim. Neberou mě limity a pod limity. Pěší turistiku dělám, ale nikoli suchými koryty, i když i to se mi stává. Nafukovačky jsou choulostivé, robustní, pomalé, netočivé, mění tvar. Nikoliv vždy jsou vhodné, častěji jsou zcela nevhodné. Jsou dekadentní.
A je mi jedno, jestli jsem za vodáka a jakého. Modrobílé pruhované tričko na sebe nenavlíknu, neabstinuji, u břehu zastavuji a ostatní lidi zdravím jak chci, třeba čau a dobrý den.
Tak kyble, pazouři. Diskuse jsou k prdu.