No, je pravda, že katedru destruktivní krajinologie jsem si vymyslel, tedy, spíš odvodil od katedry destruktivní architektury. Tato katedra (dle Karla von Hauptbahnhof) se zaměřuje na obměnu pomníků na veřejných prostranstvích a existuje (prý) na fakultách architektury většiny na ideologii založených států.
Nepověsil jsem se za nikoho. Nejspíš to nikoho nenapadlo, ale on toho měl každý plné zuby a jel sám za sebe. Co jeli na seakajacích, ti to prorazili, o těch na skládačkách bych se skoro odvážil pochybovat. Co jsem mluvil s policií, zůstali někteří na nějakém ostrově.
Žádné uklidnění větru jsem nezaznamenal, byl to masiv. Nastoupilo to velice nenápadně, ale rychle po druhé odpoledne a trvalo to fakt tři dny bez nějaké pauzy. Třetí den (to jsem už byl na Svaté Heleně) jsem šel na Vildovu vyhlídku a koukal se na kaňon Dunaje. Z výšky několika set metrů byly patrné řady vln a vítr byl takový, že jsem měl strach, že mne srazí. Málem mi odvál baťoh a zlomil mi namazaný chleba, který jsem nesl k ústům. A přitom bylo krásně hezky.
Ono s tím koncem... Možná šlo počkat a pokusit se regatu v dalších dnech dohonit. Já jsem ale poznal, že na té lodi se to může kdykoliv zopakovat, to že je prostě špatně a že ze vzdálenějších míst se budu případně vracet daleko obtížněji. A co si nalhávat, dostal jsem po všech stránkách za vyučenou.
No a že se vrátím - Dunaj je šíleně krásný. A pak, člověk své sny přece nevzdává - ?? Letos jsem slíbil ženě dovolenou někde mimo vodu, i když jak tak koukám, přestává jaksi kam bezpečně jet. Takže dám asi jen slovenský úsek, s manželkou, na pár dní, myslím, že se jí to bude líbit. Ale příští rok!!! Poučen, na lepší lodi, ve větší pohodě, určitě.
