Huráá, je to k nevíře, ale opravdu vyrážíme. Vzduch je dusný a bouřky, které přijdou – to je ta voda na „náš mlejn“. Tak jsme ve Vsetíně a já se právě alibisticky zbavuju mapy, protože v pravdě není možné hledět zaráz do mapy a zároveň se okouzleně a pozorně rozhlížet kolem, aby člověku nic neuteklo.

Bouře přešla a Bečva se zbarvila na kakao, nám se však hodil každý jeden centimetr, o který nám řeka stoupla. Došlo i na moje věštecké schopnosti, a tak voda počala časem i klesat.

Gáblík na řece má svoje kouzlo, což se samozřejmě týká i mě.

Naše vaření na sto způsobů.

Bouřlivost živlů nás přiměla nahlédnout i do posvátných spisků.

Opět vyplouváme. Já tedy ve své srandovní záchranné vestě - že ji budu nosit, jsme doma slíbil rodince. A při své velké nečekané koupeli, kdy jsem plaval peřejí (v pláštěnce), jsem zjistil, že ten polystyren krásně hřeje do všech hlavních mokrem a zimou ohrožených tělesných orgánů.

Taky jsme se a to dost neradi, čas od času měnili v soumary a tahali lodě po břehu. Jsou zkrátka jezy, které nesjíždíš.

Já jsem spával po námořnicku v houpací síti zavěšené mezi dvěma stromy. Když pršelo pomohla plachta teď právě přivázaná k Sůsedovu Loďostanu.

Struvid znalecky obhlédl mou spací síť a zahalekal: „Dosť bolo experimentou! Terazky už budu mať iba seriózny stan.“

Na kvalitu tohoto pramene jsem bez váhání přísahal.

Ale později jsme se Sůsedem uznali, že účinky vody se dost podobaly tomu, co učená literatura praví o LSD. V hustém dešti jsme propluli soutokem Bečvy s Moravou, a když déšť nepolevoval, tak jsme akci ukončili v Kroměříži. Nikomu se nechtělo pádlovat „moravské oleje“.

Martin Prokop