Ad 'rozbitej plast' - na 'vlastní voči' jsem viděl plast rozřízlej (pravděpodobně o plech či kovový hrot) na 'prijonovém' deblu, viděl jsem i (na stejném typu lodi) rozbitej čumák po nárazech o navigaci (letní vltavní 'amatéři' doslova otloukaj lodě ve vracáčcích pod retardérkama), potkal jsem i prasklý dno na kajaku české provenience (špatná šarže materiálu, na studené vodě křehnul - naštěstí byl výrobce solidní a vyměnil trup sice mimozáručně, ale zhruba za 10 % ceny nové lodě), viděl jsem i deblovku doslova namotanou na šutr (nepotrhanou, jen pomuchlanou a zkroucenou), ale je fakt, že plasťáky vydrží oproti laminátu nesrovnatelně drsnější zacházení...
Ad 'vaření' - nárazník nebo kýbl si horkovzduškou umím svařit taky, ale 'do lodi' se rozhodně nehrnu - teda, ne, že bych to nezkoušel...
😀))
IMHO vrstvený plast (ne všechny lodě jsou vrstvené) v podstatě nemáš šanci zavařit tak, aby dosáhl původní pevnosti a pružnosti - třeba kámoš svařil kajak a ten se mu pak při lopasu ve válci 'složil' (v podstatě měl chvíli kotníky u uší a byl v tom torzu zavřenej, prasklina byla kolmo na podélnou osu na dně plus-minus uprostřed, naštěstí ho válec po chvíli vyplivnul a tak se neutopil)...
😀))
Ad materiál - osobně se domnívám, že počáteční snaha výrobců o co nejodolnější lodě ustupuje snaze o co nejlehčí lodě... A, koneckonců, taky se už poněkud nasytil trh a je potřeba vytvořit poptávku po nových designech, ne?
😀))