1.obtížnost jezu (resp. jejich šlajsen) se cca do 60.let v kilometrážích běžně klasifikovala. Ale to bylo tím, že skoro všechny jezy měly jediný (šikmý) tvar a průjezd šlajsnou byl podobný jízdě v říčním korytě. Od té doby nabraly jezy mnoha podob a šlajsny jsou převážně suché.
2. v říčním korytě prakticky neexistují smrtelné pasti, vysloveně nebezpečných úseků je pomálu - tedy jsou dobře známy ( viz třeba Soča) a málokde navazují vysloveně nebezpečné úseky na klidnou vodu nad nimi.
3. divokou vodu různé obtížnosti jezdí kvanta lidí, zato prakticky nikdo se nevěnuje (na úrovni) cílenému sjíždění jezů "moderní" konstrukce s válcem a plavání v něm. Kdyby se tomu někdo dostatečně dlouho věnoval, divili bychom se, jak snadno a rychle lze válec projet nebo v případě rozplavby se z něj dostat.
4. obtížnost přírodní vody je v naprosté většině případů zjevná i pro laika, proto si dobře rozmyslí se do toho pustit
Co jsem tím chtěl říct? Voda v říčním korytě se chová pro nás předvídatelným způsobem, máme s ní zkušenosti, víme, co od ní můžeme očekávat - známe ji. I plavání v ní je vcelku "bezpečné". Když ji přeceníme, málokdy jde o život.
Proto má cenu ji klasifikovat. Nic z toho ale neplatí pro (moderní) jezy.