Roxoryna první fotce se začínají množit i u nás, s bohulibým účelem zabránit vodákům ve vysednutí. Třeba u druhého záhozu na Orlici pod Týništěm, na levém břehu. Mimochodem je to jediné místo, kde je možno zához přenést. Chápu, že pan chatař o kousek dál má rád klid, pokud sebou ale nějaký vodák při balancování na přilehlém stromě sekne a na roxor nabodne, přijde pan chatař o svůj klid na delší čas. S trčícími roxory osazenými na břehu Labe mám zkušenost i z Vodáckého maratonu, kdy jsem unavený na nuceném výstupu uklouznul a na roxor se nabodnul - naštěstí jen kalhotami, ale i tak šly do háje. No kůže by nebyla o moc pevnější.  |