Re: Krásně napsanéOsobně jsem zastáncem pomalejšího přístupu - tedy začít až v době, kdy už z toho má dítě nějaký zážitek, požitek a na dobu, kterou je schopno zvládnout (zpočátku pár hodin). Starší syn seděl poprvé v Barace na rybníce na chvíli asi ve třech. Vlastnoručně jsem mu vyřezal vlastní pádélko, aby byl "vodák". To je, myslím, vývojově důležité - stejně jako různé "vodácké křty" apod. - dítě je tím rituálně začleňováno do sociální skupiny, do které patří i jeho zapálený otec, co je pro něj zrovna (ještě  ) velkým vzorem ... První jednodenní vodou byla Lužnice pod Táborem asi ve čtyřech. Na víc dní jsme vlastně byli jen jednou vloni (7 let) na Lužnici ze Suchdola a je pravda, že kontakt s ožralou vodáckou komunitou v tábořišti na Majdaléně nebyl zrovna to, co bych výchovně považoval za optimální (však si pak děti doma hráli na to, jak "pijí rum", matku málem šlehlo . Mladší syn začal taky ve třech, ale rychlejc se dostal k silnějším potočním (nejen) zážitkům, na které ještě nemá, tady budu brzdit.... |