Fascinuje mě neschopnost a neochota různých vodáckých subjektů zaujmout jednotný postoj k jednání se státem - spojit se do jednoho zájmového (spolky, jednotlivci) a jednoho profesního (ti, které voda živí) sdružení a vybojovat si společně žádoucí změny zákonů. 18 let jednání a výsledek? Pár jednorázových výjimek, o které je třeba bojovat zas a znova, jedno soukromé hřiště pro vyšší výkonostní třídy a zpochybnění spolehlivosti víc lidí, než kdy měl ČSK členů.
Jde to jinak? Jde!
Stačí si vzít příklad ze sdružení LEX, hájícího zájmy majitelů zbraní - ve spojení s obdobnou organizací, hájící zájmy výrobců a prodejců zbraní a střeliva. Díky jim máme jeden z nejrozumnějších zákonů o zbraních a střelivu. Znamená to ale "tančit" s politiky.
Vodáci ovšem "s politiky netančí" a díky tomu si s nimi oře kde kdo - ekoteroristy počínaje, místními čudlobijci či golfisty konče. Za pár let díky tomu možná budeme platit i za vytažení lodě z baráku - aniž bychom ji namočili.
Zajisté mi někdo (již poněkolikáté) sdělí "zařiď si to sám". A proč bych měl? Pro koho? Pro lidi, co za 18 let jednání nebyli něco takového schopni ani ochotni zařídit a loni z jara mě se spoutou dalších ve "vyšším zájmu" hodili přes palubu?