Já vím. Já chci lidem dokázat, že když člověk, a ještě lépe skupina lidí, a nejlépe třeba právě nějaká organizace za něčím trvale jde, tak že se dá v tomhle státě prostředí něco dokázat. Zpočátku nám dost lidí tvrdilo, že na povodí , potažmo na ministerstvech nebude nikdo s námi jednat, protože je jim náš problém naprosto jedno. No, a my jsme zjistili, že na mnoha povodích ve vysokých funkcích pracují vodáci. Dneska třeba jednáme o dalších jezech na Sázavě, protože obecně prospěšná společnost Posázaví je ochotna na to sehnat granty, a povodí Vltavy se na nás obrátilo jako na autory projektu,abychom tam navrhli opatření včetně lanovky pro záchranný zásah. I tudy vede cesta, na jejímž začátku bylo pár fotek o tyči ve šlajsně, a pak anketa mezi vodáky, co by jim při zaplavání ve válci nejvíc pomohlo. K tomu se přidala Petrova aktivita, stránky nebezpečných jezů, desatero vůdce malého plavidla atd.
Napsat něco je jedna věc, a to ať na papír, nebo na facebook, a uvést to něco, čemu věřím, do života je další věc. A stát se časem důvěryhodným partnerem je věc třetí.
A bohužel tím důvěryhodným partnerem se pro státní instituce málokdy stane jedinec, či amorfní neuchopitelná skupina.
Ešus