Re: mlhaMy jsme tak jednou jeli po tmě dolní Moravu, bylo to v červenci. Vyrazili jsme ve třech na dvou pálavách s tím, že se v půli cesty k lichému kamarádovi přidá dívka, na kterou chtěl zapůsobit. Tak jsme čekali na dívku a ta nešla a nešla... Protože to bylo už v době mobilní, tak kamarád neustále odbíhal telefonovat a vracel se s ujištěním, že už tu každou chvíli bude. Slečna dorazila asi o půl jedenácté a tak jsme slavně pokačovali v plavbě. Morava je u nás vlastně jenom natažený rybník, takže jediné nebezpečí hrozilo od naplavených stromů, kterých je v meandrech plno. Nejdřív jsem měl jako dobrý háček snahu hlásit překážky stylem "Karle, vlevo. Ne, vpavo. Já nevím..." potom jsem hlásil "Karle zastav, já ohmatám cestu" a po větvích jsme ručkovali dál. Potom jsem usnul a Karel mě dovezl až ke svítání k vlaku. Pobalili jsme pálavy a rozloučili se s dívkou, na kterou ta dobrodružná plavba asi nezapůsobila, protože už s náma nikdy nejela... |