| Diskuse nad článkem |
Před bouřkou rány?, Střelec, 3/12/2026 7:25 AMPřed bouřkou dáváš elektrický rány? A nezkusils takhle pohánět elektromotor nebo nabíjet baterku? Aspoň by nebylo třeba třít ebonitovou tyč liščím ohonem... Reply
|
|_Re: Před bouřkou rány?, Vladimír, 3/12/2026 10:57 AMJo, třeba při polibku. Ale neboj, líbat tě nebudu No ale příčinou může být zvýšené napětí v ovzduší před bouřkou. Každopádně to vede k úvahám, "esli na tom něco je" a zda by si ten blesk z nás dvou vedle sebe nesmlsl raději právě na mně.  Reply
|
Bobky, Ešus, essalek~seznam.cz, 3/12/2026 9:23 PMTak už vím, proč se mi chce při šplouchající vodě na velkou. Reply
|
Ad: 3x v životě jsem se dostal, Dan, 3/13/2026 10:27 AMAhoj Vladimíre, hezky píšeš a otevřeně, na rovinu. Já 2x. Jednou jsem to po naprosto marné práci do posledního dechu v ledové Orave vzdal. Dostali jsme tehdy nové Lettmanny (v 90. zavřená dvojka rychlá jako prase, lehoučká jak pírko a obratná jak hádě) a já novou háčici, se kterou jsem nikdy netrénoval. Bohužel mi narostly tak dlouhý kosti a velký nohy, že to šlo jenom dovnitř). Od tý doby už nikdy v lodi nechci klečet. To byla prostá smůla a banální tréninková chybka při výjezdu do proudu. Podruhé jsem statečně bojoval v chrudimském válci, kde mě ztorpédoval metrákový špalek. Bojoval jsem více s tím špalkem než s válcem a to až do příjezdu hasičů, které o minutku předběhl jakýsi fotřík, co doběhl do garáže pro prodlužku. To byla kolosální blbost, koukal jsem se přes hranu 2x a nic tam nebylo ... z kajaku jsem se díval ... Od tý doby mám pravidlo "udělej fotku ze břehu". Zatímco na Orave jsem byl zcela v klidu, tak v Chrudimi jsem byl na nervy. Na lávce těsně nad stupněm se šešla půlka města jak na divadlo a opřeni o zábradlí dlouze pozorovali, jestli po kotoulech vyplavu a jak daleko od hrany se v dalším pokusu dostanu. Myslím, že ani nefandili. Zatímco velké studené ani ledové vody mi vůbec nevadí, tak z městských vyzděných koryt je mi i v létě k zblití (ne od žaludku, ale mentálně ve smyslu, 'jak může být někdo takovej pitomec, že tu řeku tak dokonale zprzní', příkladem Dvůr Kr. n.L. nebo HK). Pokaždé, když jedu Č. Šternberk, hrknou mi slzy ... jak může stát/povodí/firma udělat jez smrťák i při tak "malý" vodě a nepřestavět to?! Takže si pak vzpomenu, že existuje jeden Ptáček a už můžu dýchat volněji. Krásné jaro přeju! Dan Reply
|
Ještě jeden oprávněný strach, Bořík, 3/16/2026 9:26 AMAhoj Vladimíre, díky za užitečnou úvahu a také šíření bohatosti českého jazyka. Já šířím ještě jeden důvod proč na vodu s úměrnou zdravou obavou - vždy je ta řeka trochu jiná, nevstoupíš dvakrát do jedné... Reply
|
|_Re: Ještě jeden oprávněný stra, Vladimír, 3/16/2026 8:18 PMNo to máš pravdu. V osmdesátkách jsem jezdil slalom za varskou Slávku a loděnici jsme měli na Huberťáku, tedy na loděnici na známé peřeji na Ohři Hubertus pod Karlovými Vary. Ohře je řeka známá tím, že na ní rychle stoupá i klesá hladina a když je opravdu vysoká, stoupá obtížnost Hubertusu i o víc než o jeden stupeň. Jezdil jsem na loděnici několikrát týdně a často jsem si nejprve zašel s řekou (nesmějte se mi) "popovídat". Ono totiž řeka má svou řeč, které rozumí ten, kdo ji přijímá jako svoji partnerku a bere ji jako osobu, živou energii, či jak to říct. Někdy jsem chodil po břehu a řeka mi řekla "dnes tě nechci". Pobyl jsem, ale na vodu jsem nešel. Nemělo to nic společného se strachem, kondicí nebo čím. Prostě mne ta voda nechtěla. Jindy jsme jezdili za mnohem větších vln a byla to pohoda a sranda, řeka s námi dováděla jako mladý kůň. Prostě řeka je osobnost jako člověk a mění se ve svém chování jako on. Reply
|
já na 1. místě, Poustva, 3/17/2026 9:21 AMNo to jsi nakousl hodně moc zásadních témat  Ale ad "v extrémní situaci myslí každý jen na sebe", imho se tam trochu míchají dvě věci. 1) Asi každý má někde hranici, kde ho emoce ovládnou a je schopen dělat i velmi ošklivé věci (tohle je má noční můra, viz též Místnost 101 v Orwellovi) 2) Když racionálně obstarám nejdřív sebe, je větší šance, že budu schopen pomoct ostatním. Reply
|