Pár let mi doma chyběla dvoumístná loď. Na jaře jsem koupil ojetou Pálavu v modernizované verzi, ale ukázalo se, že to už není ta Pálava, jaká byla v původní konfiguraci. Někdy v polovině léta jsem podlehl reklamám, nevydržel čekat na odprodej Pálavy a koupil nominálně dvojmístné dropstičové plavidlo Spinera Molveno 430. Proč píšu plavidlo? Protože jde o univerzál použitelný jako kajak i jako kanoe, jen je třeba vybrat z nabídky správnou variantu. Ty se nabízejí tři – v základu je holý kajak (17 kg, cca 19 000,-, jen loď, dvě ploutve, taška, lepení a sedačky). Následuje varianta kajak s příslušenstvím (základ + pumpa + skládací kajaková pádla) a pak varianta „kanoe“ (základ + pumpa + kombinované skládací pádlo /lze vyskládat jedno kajakové, nebo jedno SUPové, nebo dvě kanoistická/ + stavebnice kanoistických sedaček z lepeného dřeva). Tahle varianta stojí kolem 23 000,-, přepravní hmotnost (včetně balení) se blíží 25 kg. Vzal jsem poslední variantu – vše potřebné je v ní po kupě a vyjde to levněji, než vzít základ a dokupovat příslušenství samostatně.

Třetí den po odeslání objednávky doručila kurýrní služba jednu velkou a jednu menší krabici. Velká obsahovala loď v základu, menší příslušenství nad jeho rámec. Překvapení první – každý kousek vyjma dřevěných sedaček měl svůj igelitový pytlík nebo obal. Na to, že Spinera je údajně německá firma (papírově americko-německá) to není moc „green“. Překvapení druhé – kanoistické sedačky jsou „dodo“.

V krabici jsou dvě hromsky těžká lepená „prkna“, čtyři plastové kolejničky a pytlík s dvanácti vruty (žádná rezerva). Smontuj si to, jak umíš! Samozřejmě bez návodu, což je v EU, kde je norma na snad i na střevní plyny, poněkud podivné. K lodi jako takové je sice přiložen několikajazyčný návod (českou verzi dostane zákazník od prodejce v rámci potvrzení objednávky), ale kromě obsluhy ventilů se z něj uživatel dozví jen to, na co všechno by loď neměl používat. V jakém pořadí plavidlo nafukovat ukazuje jen obrázek v lodi, ale má to háček (o tom později).

První vybalení a cvičné nafouknutí přineslo další zajímavosti. Podlážka se do lodi vkládá samostatně a je jištěna dvěma příčnými pásky. Samotné dno je nenafukovací, v místě kýlu má podélnou gumovou výztuhu, přerušenou jen v místě úchytů – gumových kolejniček na ploutve a v místě parodie na výpustný ventil. Ten je vzhledem k velikosti lodi miniaturní a navíc má po otevření snahu se sám zavřít, což je markantní už pod tlakem nacákané vody. Ploutve jsou běžného typu jako u SUPu (na kolejničku), mají zajišťovat směrovou stabilitu na hladké vodě, ale výrazně zvyšují ponor.

Plnící tlak je 8 PSI, což dá urostlejší jedinec pumpou ve dvoufunkčním režimu. Délka lodě je po nafouknutí cca 420 cm, šířka 75 cm, tloušťku boků a dna odhaduji na cca 8 cm. Tvarem i rozměry loď poněkud připomíná starou laminátovou indiánku LK 420 z poloviny osmdesátek. Zbarvení je v různých odstínech modré, takže připomíná některé staré britské námořní kamufláže. Vnitřní spodní okraj boků je opatřen řadou popruhových smyček, o něco výše jsou pak nalepena kovová oka a pod okrajem bortů jsou na třech pozicích kedry pro kanoistické sedačky.

Smyčky umožňují jak uchycení nezvykle pohodlných kajakových sedaček pomocí karabin, tak uvázání bagáže. Průřez trupu je klasicky bednovitý, principiálně jde opět o konstrukci typu „Maňas“. Špice (dá-li se u této lodi o relativně plochých dost širokých čumácích takto mluvit) jsou opatřeny manipulačními madly a záchytnými lany, pár madel je i uvnitř boků v těžišti lodě. Jak kajakovou, tak kánojovou variantu lze zkompletovat jak v singlu, tak v deblu.

Předem zvolenou konfigurací pro konkrétní akci pak snížíme objem a hmotnost přepravované lodě o přebytečné doplňky, které necháme doma. Pro tento případ se ale vyplatí pořídit či vyrobit menší zavazadlo (vak), než je originální taška. Pozitivním zjištěním také bylo, že vše se dá vyskládat do přiložené tašky a tu pak zapnout, byť tuctový spirálový zip moc důvěry nebudí. Navíc lze veškerý materiál poskládat tak, že vzniklý balík na skládacím rudlíku hladce projde vnitřními dveřmi osobních vagónů Českých drah.

V praxi jsem loď testoval na Lipně jako jezerák, na příměstském úseku Mže a následně ji nechal otestovat na kanále v Roztokách u Křivoklátu v rámci OC mánie Žralokovi a spol. Testování probíhalo vždy v singlové konfiguraci. V rámci testů jsem také zjišťoval nejvhodnější způsob kompletace a nafukování.

Nafukování:

1. Nejprve je nutno nafouknout částečně boky, aby dostaly tvar. Pokud sestavujeme kanoi, v této fázi navlečeme jednu nebo obě dřevěné sedačky na příslušné kedry. Sice jdou navléci i do nafouknuté lodě, ale je to poněkud problematické.
2. Pak vložíme a pásky přichytíme podlážku, její okraje zasuneme mezi dno a boky, pečlivě ji vmáčkneme do špicí.
3. Natlakujeme oba boky na plno.
4. Nafoukneme podlážku na plný tlak. Pokud hodláme použít loď jako kajak, uchytíme k poutkům a očkům v bocích jednu či dvě sedačky a před plavbou na hladké vodě instalujeme do úchytů na dně jednu či obě ploutve.

Loď jsem nejprve zkoušel jako singl kajak – vzhledem k rozměrům je poněkud línější než Alroundmarine Flair, ale pořád výrazně svižnější, než klasické „buřtové“ konstrukce. S jednou ploutví jako skegem je směrově stabilní, ale manévrovatelná, bez ní celkem točivá. Následně jsem vyměnil kajakovou sedačku za prkno v pozici pro singla (v deblu je určeno pro háčka). Kedry pro singla jsou kousek za středem lodi, bez použití ploutve je loď celkem obratná díky vysoko umístěné sedačce, ale poněkud vratší (odpovídá to Snížákovu poznatku o AM Tomahawk C-3 o skokové změně stability). Na klečáka (a rozklek je dost široký, je tu i místo pro nohy pod sedačkou) se stabilitou není problém, klasicky v sedě už se loď citelně viklá. V jen krátce zkoušené konfiguraci sedaček „debl“ je to při singlování mnohem patrnější. Pokud by ale loď byla naložená na větší výpravu, část problémů se stabilitou by asi zmizela. Rychlost je na nafukovačku excelentní, ovladatelnost velmi dobrá. Při prvních testech se ale projevila jistá nectnost – písek na neoprénových keckách nepřehlédnutelně poškrábal podlážku. Do budoucna tedy plánuji nechat pochozí část podlážky potáhnout protiskluzovým potahem na SUP.

Druhým testem byla příměstská vodní turistika po Mži od jezu v Malesicích ke Kalikováku. Nízký ponor prázdné lodě bez ploutví a hladké tvary umožnily absolvovat trasu o cca 45 minut rychleji, než na klasické vzducholodi. Snazší bylo i finální sušení – tento typ lodě se po vyjmutí podlážky díky hladkým tvarům vytře hadrem do sucha mnohem snáz, než klasická „buřtovka“. Jako poněkud problematické se ale projevily kolejničky na ploutve – cestou nabíraly písek a vodní rostliny a dostat je pak ven nebylo až tak triviální. Problém jsem posléze vyřešil vycpávkami, které tvoří původně zdevastované staré ploutve, pokrácené na výšku necelých tří centimetrů. A mohly by být ještě „placatější“, ale na lepší úpravu nemám doma vhodnou technickou výbavu.

Třetí test proběhl na kanále v Roztokách u Křivoklátu v rámci letošní OC mánie. Sám jsem si dal kanál jen „šůsem“, ale borci, co mají naježděno, tam s lodí předvedli zajímavé psí kusy. Konstrukčně hladkovodní loď celkem spolehlivě chytala vracáky a byla na tekoucí vodě obstojně manévrovatelná. Do kanálu byla ale relativně dlouhá a chvílemi při traverzech chytala špicemi hrázky na obou březích. Jako podstatná nevýhoda se projevilo nedostatečné samovylévání miniaturním otvorem v zádi. Díky relativně nízkým bokům loď ve vlnách nabírala vodu a ta pak výrazně prověsila dno pod podlážkou. Malý špuntík v oblasti zádi ji nebyl schopen vypustit, takže bylo nutno loď klasicky vylít. V den testů se na rozdíl od předchozího dne ochladilo a já jsem nezkontroloval tlak, takže loď se v některých situacích měla tendenci v oblasti kolem sedačky prohýbat, což by se patrně při plném tlaku nestalo. Plavidlo bylo vyhodnoceno jako způsobilé pro turistiku po hladkých a mírně tekoucích vodách, skutečně dvojková voda je pro tento typ hranicí možností. Ovladatelnost i rychlost jsou dobré, pro turistiku je zde i dost místa pro bagáž. Doufám, že účastníci testu přidají své poznatky v diskusi.

Vychytávky, které to bude chtít: o menším přepravním vaku a úpravě podlážky už byla řeč výše, je tu ale pár dalších maličkostí. Loď v balení od výrobce je zpacifikována do rozumného tvaru a objemu samosvornou fólií, která při vybalení skončí v plastovém odpadu. Proto se vyplatí k lodi vyrobit několik stahovacích popruhů. Dva na stažení sbalené lodě, aby se při balení do zavazadla nerozjížděla (také to sníží objem výsledného balíku), další popruh se hodí na stažení sedaček do bloku, aby samostatně necestovaly po zavazadle. Pokud k lodi balíte skládací pádla, nebude od věci na ně ušít pytlíky – opět aby se díly držely pohromadě. Na připoutání k případnému přepravníku se hodí další dva až tři stahovací popruhy.

Z praktického hlediska nebude od věci vyměnit na každé sedačce po obou stranách po jednom vrutu v držácích na kedry za očka na uvázání a pojistit úvazky sedačky proti posuvu a případnému uplavání při cvaknutí, pokud z lodě plaváček vyplave i s ní. Potažení sedaček nějakým měkkým a zároveň protiskluzovým materiálem by bylo už jen třešničkou na dortu.

Vzhledem k technickým charakteristikám dropstiče by nebylo od věci navýšit obsah lepicí soupravy a jezdit s touto lodí opatrněji spíše jako s laminátkou, než jako s klasickou vzducholodí nebo plasťákem. Ztrátu tlaku může způsobit i nenápadný, leč hluboký škrábanec nebo odřenina. Guma je u této techniky na rozdíl od klasiky jen zvenčí!

Střelec