Tahle trať Labe se mi před lety, kdy jsem byl jako vodák na divoké vodě zelenáč, málem stala osudnou. To jsem za sebou ještě neměl kurz od Petra P. záchranu z vodního válce ani instruktorák. Zkušenosti z divoké vody byly, ale vybavení jsem podcenil. Kamarád /kolik z nás nemá podobnou zkušenost?/ tvrdil, že dlouhé kalhoty a neoprenové triko bude stačit. Poprvé jsme to sjeli v pohodě bez ztráty kytičky /jeli jsme na barace/. Kámoš se chtěl podruhé vystřídat, což jsem intuitivně považoval za chybu, protože jsme byli sehraní, ale chápu to.
Cvakli jsme se nepochopitelně na první kaskádě, já zůstal pod lodí a nebyl dlouho vidět a ačkoli jsem zkoušel vylézt ven, nešlo to, protože všude byla samá skála. Nohy jsem měl napasované pod lodí ukázkově, bublina vzduchu byla taky fajn, ale věděl jsem, že se musím dostat ven, což v těch bublinách vzduchu nebyla žádná legrace. Taky jsem cítil, jak mrznu.
Otužuji se, ale každému říkám, že zůstat déle ve vodě, která má kolem 2 stupňů, je po dvou minutách už kritické. vyplaval jsem ven a cítil, jak mě opouštějí síly, občas mi v rychlosti přejel nějaký kajakář po hlavě /naštěstí jsem měl vestu i přilbu/.
Nebudu to protahovat...vytáhli mě v bezvědomí, pádlo mi museli vypáčit z ruky, probral jsem se na břehu. V nemocnici mi naměřili 35 stupňů C.
Od té doby jsem nabalenej do neoprenu, na kvalitní bundě, helmě ani vestě nešetřím. Bral jsem to jako varování a děkuji andělům i těm vodákům, kteří mě z hladiny sebrali.