vyslal bych budoucím čtenářům technickou informaci, Slávko, že dunajská kolajda mají také své dny, či spíše měsíce, kdy nechtějí býti rušena a odpočívají daleko od řeky zimním spánkem. K jejich odjezdu do sucha dochází na přelomu října a listopadu a skoro mi přišlo, že rakouská odjíždějí kamsi pod střechu dříve, než německá. Kdy se vracejí k řece a k vodákům, nevím.
Potom je specialitka Jochensteinská, kdy nahoře visí na ceduli klíč a dole jsou zamčená kolajda. Takže kdo chce využít tamního dobrodiní, musí s klíčem pro vozíček (die Bootswagen) dolů, pak s vozíčkem pro loď nahoru, následně s lodí na vozíčku dolů, potom s klíči nahoru a nakonec, svěží a odpočatý a s pocitem úlevy, co si práce s přenášením ušetřil, k lodi dolů.
Tu poslední etapu s prázdnýma rukama si jeden tak vychutná, že si radostí až poskočí! Kdože ovšem tu ceduli při nájezdu na výstupní rampu v mlze mine, tak si tu 350 m dlouhou cestičku prošlápne nadto ještě 2x. A kdyby se to nějakému nevděčnému morousovi nezdálo, může si z pramínku studánky nabrat křišťálovou ledovku. Lahodná!
Ale celkově ten pocit, že se člověk jako cizinec někde vynoří a tam je pro něho "prostřeno", ten u srdce velmi zahřeje.
Dan