Pamatuji......na první splutí Lomnického potoka v osmdesátých létech. Na prvním jezu bylo šufle držené ocelovými lany, které se po otevření vody ze Stanovické přehrady v živém přenosu pod tlakem vody zkroutilo (kdo to tam zná). Jel jsem to s parťákem na slalomce a měli jsme štěstí, že jsme ze šuflete sklouzki do strany až za úvazkem lan. Kamarád na singlovce to štěstí neměl a ze šuflete spadl do ocelového lana,kde uvázl. Pokoušeli jsme se ho z toho bezúspěšně dostat, pomohla až sekera z nedaleké usedlosti. Po celou tu dobu mu šla voda z jezu na záda a na ledviny (a Stanovická hráz je vzhledem k teplotě vypouštěné vody safra vysoká), takže když jsme ho vysekali, byl už na hraně kolapsu. Tak ho kluci vysvlékli a honili běhat po loučce u břehu, aby se mu obnovil krevní oběh. Takže situace toho vodáka 20 hodin v sevření skal byla opravdu tristní, žádná sranda. Amputace vysvobozením. Ostatně,liška chycená do pasti si prý sama uhryže svou nohu... Soustrast, žádná sranda.  |