proti ceduli nic nemám, bude-li nějakého rozumného znění a ne obecný strašák typu "všichni tady umřou" - ba naopak, slušné značení vítám, vzpomínám třebas na diskusi nad Grébovkou, kde jsem se zastával, že pro přespolní, místa neznalé, by nějaké značení nebylo od věci

ovšem otázkou jest, kdo si z ní co vezme ... jestli někdo jede na vodu jak do obchoďáku, tak tam už asi není pomoci

10 sekund je prd; vzpomínám, když jsem se jako malej špunt při tréninku nějak záhadně prásknul a chvíli nemohl vykrysit, tak jak jsem chytal paniku, že jsem pod vodou strašně dlouho a že se utopím, přitom když jsem si pak srovnal místo, kde jsem vyplaval, a rychlost proudu, tak to nemohlo být víc než 20 sekund a na plavání ve škole jsme zadržení dechu cvičili a minimum bylo půl minuty ... velký voči ... no a to je to, že člověk má často pocit kdovíjakýho dramatu (i ten výraz znovuzrození věřím!), když se vlastně skoro nic neděje - jestli výše zmiňuju to, že Ešus psal, že to pouští, tak pod výrazem "pouští" si nepředstavuju, že to plynule proplavu, ale třeba že se i trošku pomotám než mě to stáhne ke straně a vyplivne nebo tak něco

samozřejmě, jestli teda někdo jel jak do toho obchoďáku, malý děcko bez vesty, tak to na povytažení obočí je, ale že bych si hned musel představovat, jak spadne z raftu přímo do válce, a jak se hned naloká a zmizí pod vodou, nebude plácat rukama nohama a neponese ho přirozená dětská baculatost, aby ho někdo z tisíce přítomnejch mohl odlovit, a šel jsem se kvůli tý představě do křoví vyblinkat, hm, tak to asi ne ...

sakra, vždyť život je o tom, co jsme přežili, ať už jako jednotlivci nebo evolučně, a nějaký s prominutím hysterický snahy eliminovat cokoliv byť jen zavánějícího rizikem z nás lepší lidi neudělaj ... to už na tu vodu nemusíme jezdit vůbec, sedět v bunkru s filtrovaným vzduchem a tlačit do sebe pastu z mořskejch chaluh je nejbezpečnější, že