Asi nejjednodušší by byl pokus o osobní domluvu. Bydlí (nebo bidlí - třeba na pramičce) - li obsluha v místě. Čertovka durch se mi kdys poštěstila s jednou slečnou, když bylo dole stavidlo vytažené až nahoru. Pak se dá doplout pod smíchovskou plavební komoru a přeběhnout s lodí přes park zas do Čertovky. Jen lidi v parku trochu divně koukali. K té Jizeře - tam je blbý že za běžnýho stavu bere náhon všechno a dlouhej úsek až do Turnova je bez života, bez pohybu. Já jel teda posledně spodem, ale musel jsem přetahovat jednu mělčinu nebo brod a dost šťouchal pádlem do dna.

Ahoj Chobotnice, jo, to je asi nejběžnější řešení. Na druhou stranu nerad jezdim jeden úsek víc než 2x v jednom roce, takže přetažení bývá méně energeticky náročný, než snaha dohledat majitele, ten tě pošle někam a stejně to přetáhneš, ale se zakouslym dobrmanem navíc .
Čertofku si zapiš, taky jsem jí kdysi jel celou.

Jó, to bylo drahně let pře vznikem zápisníku. Ještě na Vydře z pravýho štípanýho laminátu. A toky před zápisníkem jsem si zoětně nezapisoval, blbě by se to lovilo zpětně, ale vlastně toho až tak moc nebylo. Z míň ježděnejch věcí dál snad jen Bojovák.

Já měl štěstí, že jsem na Čertovce během studií trávil každý den. Jezdil jsem slalom a loděnici jsme měli na dvorku jednoho z baráků kolem. Dokonce jsem na Čertovce jel i závody, začátkem sedmdesátejch se tam jezdily.
No kde ty loňské sněhy jsou.