Jura
|
13 |
Pohořelice - ústí do Svratky |
ZW |
17.12.20 |
packraft |
|
| Vodočet: vodočet Ivančice, stav: 131 cm, 6.42 m3/s |
Popis: Předvánoční plavba.
Z Pohořelic pěkná tekoucí říčka s pár peřejkami a jedním významnějším stupněm, na kterým se dalo na packraftu zablbnout. Zajímavé meandry u Ivaně, pak až na soutok jen mírně tekoucí až stojaté. Nakonec jsme vypádlovali taky téměř stojatou Svratkou k poslednímu mostu na Svratce a šli na autobus do Ivaně. |
| Vodočet: vodočet Mohelno, stav: 106 cm, 10.6 m3/s |
Popis: Už jen 10 kubíků, ale pořád pěkný. Pár záseků o kámen. Jinak ok |
| Vodočet: vodočet Mohelno, stav: 105 cm, 10.30 m3/s |
Popis: Pozdně podzimní plavba, nádhera. |
| Vodočet: vodočet Mohelno, stav: 130 cm, 20.5 m3/s |
Popis: Parádní podzimní splutí při 20 m3/s |
Maňas
|
2 |
Soutok s Jihlávkou - k čističce |
WW I |
5.11.20 |
kajak |
|
Ivis
|
1 |
přítok Oslava 39,7 - Ivančice, most, Krumlovská ul. 39,3 |
WW I |
23.10.20 |
nafukovací kánoe |
|
| Vodočet: 91 cm, 6,4 m3/s Mohelno |
Popis: při splutí Oslavy, dojezd k autu. |
| Vodočet: vodočet Mohelno, stav: 92 cm, 6.6 m3/s |
Popis: Moc pěkné splutí řeky Jihlavy v tomto úseku. |
| Vodočet: |
Popis: V podzimním deštivém čase jsme se vypravili na volné tři dny na řeku Jihlavu. Počasí náš neodradilo, přestože teplota vzduchu kolísala kolem 8 stupňů a občas popršelo, naopak! Na Jihlavě, která je za normálního stavu vody nesjízdná, stoupla hladina natolik, že nám vodákům umožnila skvělý průjezd. Splouvali jsme ji z Jihlavy do Třebíče. Bylo nás 13 v šesti lodích. V noci jsme přespávali na farách. Jihlava je nádherná řeka, pro mě patří mezi tři nejkrásnější spolu s Ploučnicí a Orlicí.
V sobotu ráno pršelo hustě, to jsme se schovávali v jihlavském podzemí a v cukrárně. V poledne ještě za deště jsme se přesunuli pěšky skrz Jihlavu a nafukovali lodě, vařili čaj a ohřívali polívku na bombě u řeky. Vypluli jsme ve dvě odpoledne, to už pršet přestalo. Teplota stoupla z 5,5 stupňů na 6 stupňů a už to šlo. Řeka nás překvapila svou krásou, silným proudem, poletujícími ledňáčky, příjemně sjízdnými jezy. Pluli jsme v zimních bundách, zahřívali jsme se pádlováním, podél řeky občas projel vlak, někdy jsme najeli na kámen, někdy zase měli co dělat s větvemi. První den jsme zakončili v Lukách nad Jihlavou. Lodě jsme přenesli na farní zahradu a večer strávili na faře u kamen, s kytarami a vyprávěním. Fara je umístěna skoro hned u řeky a pan farář velmi milý, večer poseděl s námi. Zpívali jsme mu kánon Gaudeamus hodie a zpěvy z Taizé - Bless the lord. Spali jsme na zemi jeden vedle druhého, akorát jsme se poskládali do přidělené místnosti. Poutníci po řece Jihlavě.
Neděle slibovala počasí bez deště a tak se i stalo. Dokonce na několika místech i vykouklo sluníčko. Bylo o několik stupňů tepleji a řeka ještě krásnější. Za 1 den jsme na 20 kilometrech překonali 11 jezů, naprosto všechny sjízdné! Překonávání jezů nás bavilo, nic se nepřenášelo, vždy jen větší či měnší šplouch pro příď lodi. V poledne jsme rozdělali u řeky oheň v Dolním Smrčném, ohřívali polívku, opékali špekáčky. Odpoledne pokračovalo stejně tak, užívali jsme si krásný den na vodě ve svatováclavském čase na konci září. Bransouze, Číchov, několik popadaných stromů nám dalo zabrat, několik lodí se v těch místech i převrhlo. Záterasy toku padlými stromy nashromáždily haldu odpadků, jinak byla řeka čistá, na březích rybáři, v termoskách čaje, nadšení veliké. Plavbu jsme ten den zakončili v Přibyslavicích. Lodě jsme schovali k hodnému pánovi do dřevníku a odjeli na přespání na faru do Brtnice. Brtnická fara má skvělého faráře, se kterým se známe, a taky spoustu místností s postelemi, kuchyňku a velký stůl, ke kterému jsme se všichni vešli. Hrál se stolní fotbálek, zpívalo se, a byli jsme v suchu. Málokdy jsme na vodě spali na postelích.
Pondělí, svátek sv. Václava mělo pršet, a bylo to tak. Dopoledne jsme podnikli výpravu do obou brtnických kostelů, zazpívali si z kůru, vylezli na věže, rozhlédli se do kraje. Brzký oběd jsme si uvařili ještě na faře a pak nás několik kamarádů opustilo návratem domů. My zbylí, co jsme vydrželi, jsme se vrátli k lodím a někteří pokračovali po proudu dál přes Okříšky až do Třebíče. Pršet přestalo, vyplouvali jsme kolem půl jedné. Opět nás čekalo několik, až na jeden, sjízdných jezů, proud, padlé kmeny, ke konci i další déšť. I tak jsme si užívali tuto úžasnou řeku na Vysočině.
Řeku Jihlavu pozoruju z vlaku už 21 let, co bydlím v Brně a jezdím vlakem tam a zpátky do Jindřichova Hradce. Nejdřív jsem nevěděla nic o vodáckém sportu. Když jsme začali splouvat mnoho různých řek v Česku a na Slovensku, tak jsem ji pozorovala a zdálo se mi, že má málo vody, že se jet nedá. Pak jsem se dočetla, že se jet dá jen po silných deštích. A teď na to došlo. Vsadili jsme na to podle předpovědi počasí. Že by nám to mohlo vyjít, když vyrazíme v sobotu po hlášeném pátečním dešti. Vyšlo to dokonale. Díky dešti, který Jihlavu mírně rozvodnil, že jsme ji mohli zažít na lodích a pozorovat naopak vlaky jezdící kolem. A až příště pojedu vlakem podél řeky Jihlavy, budu hledat, kde byly ty peřeje a proudy. Mávám všem, kteří chtěli jet s námi, ale kvůli počasí to vzdali. |